Lenka Žůrková – Harakiri girl

Drobná, jemná, malá osůbka si automaticky získala můj respekt a chuť dohnat dovednosti celé skupiny. Vzala si mne na starost - s jejím nadšením, elánem a oddaností kiteboardingu jsem rychle pochopila pravidla a krásu tohoto sportu. Jedním s průlomových momentů mého života s drakem, byla Lenčina spanilá jízda při západu slunce, kdy hladina zátoky, vítr, drak i prkno poslušně nechali nad sebou řídit hravou Lenku, jako svou královnu - tehdy jsem pocítila chuť zažít tu nádhernou volnost a symbiózu živelných sil.

13. otázek pro Lenku

1.Jak jsi přišla ke kiteboardingu, kdo Tě nejvíce ovlivnil?

Ke kiteboardingu jsem se dostala tak nějak po haluzi. Nejdříve v tom byl chlap, který skoro celým svým srdcem provozoval windsurfing a já pochopila, že pokud se jej nenaučím taky, budu mazat nadosmrti svačiny na pláži, nebo půjdu hledat štěstí někam jinam. Sotva jsem se stihla naučit lepší základy a začala plánovat nějaký ten vlastní surfařský vercajk, objevil se kiteboarding. Všechno začalo na novo. Zase jsem mazala svačiny, než se tento nový sport naučila moje druhá polovička, tedy Petr. Surfařské bebechy šly k novým pánům. Nastalo a setrvalo až do současnosti období kiteboardingu a to u obou z nás.
2.Spolu s Petrem jste založili jednu z největších v současné době kiteboardingových škol v Republice-Harakiri. Jak se spojuje práce s celoživotní vášni?

Není vše tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Člověk po určité době ztrácí pojem o tom, zda je ještě v práci nebo se už věnuje svému koníčku. Někteří lidé podléhají představě, že si jen jezdíme za větrem, sluncem, vodou a sněhem. Nicméně to je jen ta třešinka na dortu, ale mi moc chutná